V Německu je návštěva u lékaře ZDARMA. Víceméně

Německá vláda zrušila od nového roku povinnost tamních pacientů platit regulační poplatky za návštěvu u lékaře. Tím mimo jiné poskytla silný argument odpůrcům regulačních poplatků u nás, kteří se nyní snaží přesvědčit českou veřejnost, že zdravotní péče v Německu je poskytována zdarma. Ostatně, po zakoupení roční permanentky do posilovny se také můžeme chlubit, že cvičíme po zbytek roku "zadarmo"...

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala minulý týden report základních ukazatelů pro zdravotní sektor v jednotlivých členských zemích. Ze srovnání s ostatními zeměmi OECD vyplývá, že v České republice je k dispozici nadprůměrný počet zdrojů (lékařů, lůžek) za podprůměrnou cenu. Navíc kvalita poskytované péče v ČR je obecně nadprůměrná, ve srovnání s Německem rozhodně ostudu neudělá.

V České republice je relativní počet lékařů na počet obyvatel o necelá 3 % nižší než v Německu, ale stále o 16 % vyšší než v průměru zemí OECD. Relativní počet lůžek akutní péče je v ČR přibližně o 10 % nižší než v Německu, ale stále o 44 % vyšší než v průměru zemí OECD. Za to relativní počet zdravotních sester na počet obyvatel je v ČR o 7 % nižší než v průměru zemí OECD a dokonce o 28 % nižší než v Německu. Výše uvedené ukazatele se týkají kvantity zdravotní péče. Objektivní porovnání kvality je o poznání složitější, avšak například ukazatel mortality novorozenců naznačuje, že kvalita zdravotní péče je v České republice nadprůměrná a konkrétně v této oblasti lepší než v Německu (Česká republika se umístila na 7. místě z 30, Německo se umístilo na 12.-15. místě).

Výdaje na zdravotní péči jsou v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi OECD výrazně podprůměrné. Celkové výdaje za zdravotnictví v roce 2010 představovaly 7,5 % HDP, což je o celé 2 procentní body méně než průměrné výdaje zemí OECD. Výdaje Německa byly naopak ve srovnání se zeměmi OECD nadprůměrné, a to jak v podílu na celkovém HDP, tak v absolutních číslech přepočtených na počet obyvatel a upravených o paritu kupní síly^[1] (díky níž lze výdaje v jednotlivých státech poměrně objektivně porovnat).

Zdroj: OECD

Ačkoli zpráva OECD poskytuje jen velmi hrubý obrázek ohledně financování zdravotnictví, hlavní důvod proč Německo bylo schopno od 1. ledna zrušit regulační poplatky za návštěvu u lékaře z ní vyčíst lze. V České republice činily v roce 2010 celkové výdaje za zdravotnictví 1 884 USD na jednoho obyvatele. V Německu činily výdaje za zdravotnictví v průměru 4 338 USD na hlavu; a téměř 77 % těchto výdajů bylo placeno z veřejných prostředků. Německá vláda tedy v roce 2010 zaplatila v průměru za každého občana 3 332 USD. Jinými slovy, každý němec v roce 2010 zaplatil za zdravotnictví 3 332 USD prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění (případně daní), což je stále o 1 448 USD více než zaplatil každý čech na zdravotním pojištění a regulačních poplatcích dohromady. A bylo by to stále podstatně více, i kdyby každý čech zaplatil plný maximální roční limit regulačních poplatků (5 000 Kč/rok). Zdravotní péče v Německu tedy tak úplně zdarma není.

Hlavním kamenem úrazu regulačních poplatků je skutečnost, že se jedná o platby přímé, tedy z peněz, které máme fyzicky v peněžence. Placení daní a povinného zdravotního pojištění je subjektivně méně bolestivé, protože tyto peníze se do peněženky de facto nikdy nedostanou. Je však důležité si uvědomit, že v celkovém součtu platí český pacient za relativně kvalitní zdravotní péči podstatně méně, než pacient v Německu.