Ačkoli se může zdát, že zdravotnictví je na finančním sektoru téměř nezávislé, dopady ekonomické krize na zdravotnictví v USA byly velmi citelné. Nárůst nezaměstnanosti měl za důsledek ztrátu zdravotního pojištění pro miliony Američanů; navíc mnoho zaměstnavatelů muselo kvůli ekonomickému propadu výrazně omezit zaměstnanecké benefity, mezi které zdravotní pojištění patří. Do záchranné sítě veřejného zdravotního pojištění pro nejchudší (Medicaid) tak přibylo během prvních tří let ekonomické krize přes 7 milionů lidí, což bylo jedním z důvodů 40% nárůstu federálních výdajů na zdravotnictví - z původních 530 miliard dolarů v roce 2007 na 743 miliard dolarů v roce 2010.
Kvalifikovat se do vládou podporovaného systému Medicaid není zcela jednoduché, a tak v roce 2010 zůstalo v USA bez zdravotního pojištění 49 milionů lidí. Vzhledem k neúnosným cenám má tedy každý šestý Američan jen velmi omezené možnosti zdravotní péče, což se ve vyspělé zemi v 21. století zdá být naprosto nepředstavitelné.
Právě proto, že šestina národa byla nucena využívat zdravotní péči jen v těch nejnutnějších případech (a ty zbylé odložit), růst celkových výdajů na zdravotnictví během krize zpomalil i přes již zmíněný dramatický nárůst federálních výdajů. To se na první pohled může zdát jako dobrá zpráva, jelikož neustále rostoucí výdaje na zdravotnictví patří v USA mezi nejdiskutovanější témata. Protože však léčbu spousty nemocí není možné odkládat donekonečna, lze očekávat, že s oživením trhu a zvýšením zaměstnanosti vzroste i počet lidí se zdravotním pojištěním, a nákladné léčby jejich dlouho odkládaných nemocí posunou výdaje na zdravotnictví v USA do rekordních výšin.
