Poslední pokus o prosazení zákona, který by plošně zakázal kouření v restauracích a barech, skončil fiaskem. Nekonečná debata o zákazu kouření v hospodách tak bude ještě nějakou dobu pokračovat. Odpůrci protikuřáckého zákona mají několik silných argumentů. Jedním z nich je, že současný stav, kdy se v hospodách kouřit smí, pokud to hostinský nezakáže sám, musí být takzvaně optimální. Pokud by lidé opravdu chtěli nekuřácké hospody, hospodští by byli sami proti sobě, kdyby kouření nezakázali. Nabídka, poptávka, abrakadabra, a neviditelná ruka trhu by přece zajistila nepřeberný výběr z hospod se vzduchem čistým jako na Šumavě. Ano, trh v imaginárním světě (některých) teorií umí vyřešit vše. Ve skutečném světě trh také vyřeší vše, kromě všeho toho co nevyřeší. Zkusme se tedy podívat na jeden takový konkrétní příklad.
Hostinský Palivec měl svou vlastní hospodu na náměstí s kašnou v malém městě na jihu Čech. U Palivce se kouřit smělo, protože to takhle bylo odjakživa. Jeho hospoda ale nebyla zrovna zlatý důl, spíš se zuby nehty držela nad vodou. Jednoho dne se s Palivcem dal do řeči místní socialista a zarytý nekuřák Procházka. Ten Palivcovi vnukl myšlenku, že kdyby kouření ve své hospodě zakázal, mohl by tím přilákat nové zákazníky, kteří k němu do hospody ze zásady nechodí, protože jim kouř z cigaret vadí. Palivec se Procházky zeptal, kolik si myslí, že by takových lidí bylo. A Procházka odvětil, že možná i celých deset. Za to možná i dvakrát týdně. Žádné terno. Inu, malé město...
Palivcovi vidina sice malého, ale nezanedbatelného zvýšení tržeb přesto nedala spát. Druhý den v hospodě vypozoroval, že přibližně polovina jeho pravidelných hostů jsou kuřáci a druhá polovina nekuřáci. Nekuřáci by samozřejmě zákaz kouření uvítali jakbysmet. Navíc z rozhovorů s několika kuřáky se Palivec dověděl, že spousta kuřáků by zákaz kouření uvítala taktéž (byli by rádi, kdyby jim pokaždé nesmrdělo oblečení). Jenže druhá spousta kuřáků by si pivo bez cigarety nedokázala představit, a pokud by Palivec kouření zakázal, začali by radši chodit do konkurenční putyky U Klause*) na druhé straně náměstí. U Klause se totiž kouřit smí, a nejspíš ještě dlouho smět bude.
A tak Palivec začal přemýšlet, zda by zákaz kouření v jeho vlastní hospodě přilákal nějaké štamgasty od Klause? Hlavně aby jich bylo alespoň stejně tolik jako jeho dosavadních štamgastů, kteří by naopak začali chodit na pivo k němu. Bylo by jich v konečném součtu víc než kolik jich má dnes? Palivec najednou zjistil, že vlastně neví. A že je to celé pro něj možná moc velký risk. Nějaké nové zákazníky by zřejmě získal, nějaké ztratil. Ale v současné finanční situaci si Palivec nemůže dovolit ztratit ani jednoho. Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše.
Na první pohled se tedy může zdát, že výsledná situace je optimální. Poptávka po nekuřácké hospodě nebyla v malém městě na jihu Čech natolik silná, aby Palivce přesvědčila kouření ve své hospodě svévolně zakázat. Palivcovi i Klausovi štamgasti tak dál pravidelně chodí do zakouřeného prostředí a víc než polovina, opakuji, víc než polovina**) z nich z toho radost nemá. Většina z nich by si přála chodit do nekuřácké hospody. Dalších několik potenciálních zákazníků sedí doma, ačkoli by si tu a tam také rádi zašli na pivo. Většina pohostinsvtíchtivých občanů se tedy podřizuje menšině. Trh to nevyřešil.
Popsaná situace ilustruje jeden z mnoha případů neefektivity trhu. Například v Praze, kde je velké množství potenciálních zákazníků, spousta hostinských kouření zakázala sama od sebe. Zato v menších městech jeden aby nekuřáckou hospodu pohledal. Bystrého čtenáře by nyní mohlo napadnout, že je tu ještě jedna „svobodná“ možnost. Hostinský Palivec by se přece mohl s hostinským Klausem domluvit na společném zákazu kouření v obou výčepech. Štamgasti by neměli kam „utéct“, zarytí nekuřáci by mohli začít chodit na pivo, a většina společnosti by byla spokojená. No jo, to by ale s Klausem musela být rozumná řeč. A co když zrovna není? Pak už si můžeme pomoct jedině zákazem plošným… Trváním na svobodě hostinského rozhodnout si, zda kouření ve své vlastní hospodě povolit či zakázat, trestáme většinu z nás.
*) Jména hostinských byla zvolena zcela náhodně.
**) Polovina Palivcových štamgastů, kteří jsou nekuřáci, a „spousta“ z Palivcových štamgastů, kteří jsou sice kuřáci, ale zákaz kouření by uvítali. Polovina a „spousta“ z druhé poloviny je nutně víc než polovina.
